Druhý díl seriálu Obsah s AI: 10 strategií, které fungují. Nový díl vychází každý pátek.
Začněme rovnou vyvrácením rady, kterou najdete v devíti z deseti českých SEO příruček: že Google odměňuje pravidelný rytmus publikování a trestá nárazové výbuchy. Nic takového Google nikdy neřekl.
Co Google o frekvenci publikování skutečně řekl
John Mueller z Googlu dostal v lednu 2022 přímou otázku, jestli konzistence publikování ovlivňuje pozice ve vyhledávání. Odpověděl doslova „I don’t think so“. Žádná podmínka, žádné „záleží na oboru“, prostě ne.
O rok později to doplnil z druhé strany. V lednu 2023 řekl, že frekvence publikování sama o sobě z něčeho nedělá spam a že publikovat denně je naprosto v pořádku, pokud máte denně co říct. Ta poslední podmínka je celý vtip. Nejde o rytmus, jde o to, jestli máte co říct.
Ještě dřív, v roce 2018, shrnul totéž z třetí strany: vyšší počet stránek na webu neznamená nic. Tisíc stránek není lepší než sto, pokud těch devět set navíc nikomu k ničemu není.
Frekvence publikování ovlivňuje jedinou věc, a tou je, jak často se na web vrací Googlebot. To je provozní parametr indexace, ne hodnoticí faktor. Splést si tyhle dvě věci je jako tvrdit, že častější úklid v obchodě zvyšuje kvalitu zboží.
Co Google trestá doopravdy
Od března 2024 má Google v pravidlech proti spamu politiku, která se jmenuje scaled content abuse. Definice zní: mnoho stránek vytvořených primárně proto, aby manipulovaly s hodnocením ve vyhledávání, ne aby pomohly uživatelům.
Klíčová věta v tom pravidle je „no matter how it’s created“, tedy bez ohledu na to, jak vznikly. Ta politika nahradila starší pravidlo proti automaticky generovanému obsahu právě proto, aby platila stejně na stroje i na lidi. Google tím explicitně řekl, že nerozlišuje původ, ale účel.
Takže ne: sto AI článků za noc není problém proto, že je psala AI. Je problém proto, že sto článků bez přidané hodnoty je sto článků bez přidané hodnoty. Stejných sto článků napsaných levnou lidskou prací by na tom bylo úplně stejně, jen by to trvalo déle a stálo víc.
Praktický důsledek pro plánování je nepříjemný v tom, že vám nikdo nedá bezpečné číslo. Neexistuje limit „do dvaceti článků měsíčně jste v pohodě“. Existuje jen otázka, jestli má každý jednotlivý text důvod existovat.
Jak plán postavit
Přestaňte plánovat počet článků a začněte plánovat, co má každý kus obsahu udělat. Rozdíl je vidět hned v prvním týdnu, protože z plánu obvykle vypadne polovina témat.
Praktický způsob: každé plánované téma projde třemi otázkami. Co konkrétního bude čtenář po přečtení umět nebo vědět, co dřív neuměl? Co v tom textu bude, co si nikde jinde nepřečte? A kde se ten text potká s člověkem, který ho potřebuje?
Pokud neumíte odpovědět na druhou otázku, téma nepublikujte. Ne z principu, ale proto, že text bez vlastního vkladu dnes soutěží s odpovědí, kterou uživatel dostane přímo v AI shrnutí, aniž by kamkoli klikl. V takové soutěži prohrajete i s dobře napsaným textem.
Poměr 70 : 20 : 10 mezi evergreenem, reakcemi na aktuální dění a experimenty je použitelné vodítko, ne zákon. Důležitější než poměr je, aby evergreen část měla plán revizí. Článek o cenách AI nástrojů zestárne za čtvrt roku, článek o tom, jak zadávat prompty, vydrží podstatně déle. Napište si k oběma datum příští kontroly rovnou při publikaci.
Kolik článků vlastně zvládnete
Na kadenci publikování se dá dívat i jinou optikou, než kolik toho stihnete vyrobit. Zeptejte se, kolik článků za měsíc dokážete opravdu zkontrolovat, doplnit o vlastní data a po půl roce aktualizovat.
To číslo je váš strop. Cokoli nad ním je dluh, který splatíte poklesem kvality celého webu, protože neaktualizovaný obsah nezůstává stejně dobrý, ale postupně se stává nepřesným. Text s cenami z loňska nepůsobí jako archiv, působí jako nedbalost.
U redakce s jedním člověkem na částečný úvazek to obvykle vychází na jednotky článků měsíčně, ne na desítky. Zní to málo oproti tomu, co dnes svede vygenerovat model za odpoledne. Je to ale počet, který za rok vytvoří web, na který se dá odkazovat, místo hromady stránek, které nikdo neudržuje.
Kde se to obvykle rozbije
Nejčastější chyba není v plánu, ale v tom, že plán přežije jen do prvního týdne. Ne kvůli lenosti, ale proto, že nikdo nemá jmenovitě na starosti revize, a co nemá jméno, to se neudělá.
Založte si jednoduchou tabulku, kde má každý článek datum publikace, datum poslední revize a jméno člověka, který ji má na starosti. Nemusí to být nástroj za tisíce korun měsíčně, stačí sdílený list.
Zní to nudně. Právě proto to většina lidí neudělá a právě proto to funguje. Konkurenční výhoda v obsahu dnes nevzniká z chytřejšího nápadu, ale z toho, že někdo dělá nudnou údržbu, kterou ostatní vzdají po třech měsících.
Předchozí díl: Proč většina rad o AI obsahu už neplatí. Příští pátek: Prompty, které dělají rozdíl, a fact-checking, bez kterého to nemá cenu.
Celý seriál Obsah s AI
1. Proč většina rad o AI obsahu už neplatí · 2. Publikační plán, který počítá s tím, že objem nefunguje · 3. Prompty, které dělají rozdíl, a fact-checking · 4. Personalizace, která není jen jiné oslovení · 5. Viditelnost v roce, kdy se přestalo klikat · 6. Kde končí AI a začíná člověk · 7. Obrázky, a jak se pozná marketingový mýtus · 8. Měření, které něco říká · 9. Jeden obsah, víc kanálů, bez copy-paste · 10. Právo a etika, konkrétně a ke stavu k srpnu 2026 · 11. Postavit systém, ne hromadu článků · 12. Co si z celého seriálu odnést